Věci, které se nemají dostat na povrch

7. července 2012 v 21:53 | Aelis |  Téma týdne
Někdy před dvěma lety jsem četla pěknou knížku. Bylo jedno, že byla z dětské knihovny a její obal byl poněkud zašlý. Díky ní jsem zjistila, že čtení může být taky zábava. Jmenovala se Černá kniha tajemství od Fiony E. Higginsové a nápad, na kterém stála byl pro někoho, kdo v té době pořádně nevěděl, na co kniha je, opravdu něco.
Představte si, že jste osoba se zapeklitým jménem a příjdete do malého města, kde vás nikdo nezná. Otevřete si malý obchod se starožitnostmi, ale lidé k vám nechodí aby nakupovali zboží, chodí k vám, protože vám chtějí svěřit svá tajemství. Ano, jste totiž člověk, který od lidí vykupuje jejich tajemství a posléze zaznamenává do velké, překvapivě černé knihy a ukládá je.
Miluju tu myšlenku.


Ano, ano, byla to pěkná knížka a já jí mám opravdu moc ráda. Vlastnit nečí tajemství je nepochybně výhoda. Síla. Nemyslím tím tajemství typu Božka měla něco s Pepíkem, myslím opravdová tajemství, kvůli kterým jsou lidé ochotní ničit životy. Ale musíte vědět jak tajemství využít, aby ve vašich rukách mělo nějakou sílu. Musítě vědět komu to říct a hlavně kolik toho říct.

Ironie je, že zrova nedávno jsem psala článek, ve kterém jsem už tajemství tak trochu řešila. Postěžovala jsem si na své udrbané kamarády a svěřila se, že je mnohem jednodušší všechno vykecat anonymním osobám, se kterými se pravděpodobně nikdy nesetkám. Každý má tajemství. Velká, malá. Vyznamná nebo bezvyznamná. Věci, o kterých si myslíme, že by nás mohly v očích blízkých lidí poslat až na poslední příčku.
Já osobně se tady nebudu nikomu svěřovat se svými osobními věcmi. Lidé, kteří znám nevědí, že sem píšu a já jsem ráda, protože kdyby si přečetli něco z toho, co jsem napsala, věděli by toho o mě až moc. Byli by příliš blízko a to já nesnáším. Nesnáším, když o mně lidi vědí příliš moc. Nevěřím jim. Není nic lepšího než svěřit nějakou pikantnost z osobního života unuděnému puberťákovi, to je totiž to, co já okolo sebe mám. Nesvěřím se ani své nejlepší kamarádce, protože taková prostě jsem.


V mém okolí nikdy nebyli lidé, kteří by měli potřebu držet tajemství pod pokličkou. Když tenhle rok moje spolužačka otěhotněla, hned v pondělí jsem si všimla, že se něco děje. V úterý jsem se poptala, ale ještě jsem z nikoho nic nevytáhla. A ve středu jen stačilo poslouchat. Seděla jsem od ní čtyři metry a řeknu vám, že jen náznaky, které si s kamarádkami vyměňovala mluvily za vše. O pár týdnů později jsem se oficiálně dozvěděla, že je těhotná a že jde na potrat. No zkrátka velký tajemství, nikdo o tom nevěděl. Když měla moje kamarádka něco s někym z naší třídy, věděli to všichni do několiak hodin. S tím už asi nic nenaděláte.

Pomalu zjišťuju, že na tohle téma nedokážu napsat žádný duchaplný text. Něco, co by dokázalo člověka oslovit. Ale co bych měla dělat? Přiznat se tady k vraždě.

Příště než někomu zase vykecáte něco, co možná ani není pravda, a budete se u toho tlemit a dělat blbý ksichty, myslete u toho. Myslete na to, co to udělá osobě, o které mluvíte.

A nezapomeňte, vědět mnoho může v některých případech znamenat i smrt. Bez roušky tajemství by nebyla žádná zábava.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gigglegiggle gigglegiggle | Web | 7. července 2012 v 22:12 | Reagovat

Moc krásný článek =)

2 Switch Switch | Web | 7. července 2012 v 22:25 | Reagovat

Zajímavě pojaté. Také mám zkušenost, že svěřit se neznámému člověku kterého už nikdy nauvidím je nejlepší. Komu se dá dneska věřit... Moc málo lidem bohužel...

3 Niki^^ ;* Niki^^ ;* | Web | 7. července 2012 v 22:47 | Reagovat

Skvělý:))

Souhlasím. Můj blog zná moje kamarádka , s kterou jsem začínala s blogem úplně od začátku.. A ví to taky víc lidí. Nesnáším to , ale co s tím. Aspoň mají námět na pomlouvání a nevaří jen tak z vody.

4 Kimberly B. Kimberly B. | E-mail | Web | 7. července 2012 v 23:09 | Reagovat

Hra s tajemstvími je nepochybně vzrušující, ale velmi zrádná. Nemám ji příliš ráda, poněvadž se jí bojím. Je to hra bez pravidel a značně nemilosrdná. Ale stejně, přestože jsme si toho všichni vědomi, si každý hrajeme. Hrajeme si s tajemstvími ostatních, dokud nebudeme nějaké mít sami. A potom se ze hry stávají stresující pouta. Co když se to dozví? Co bude dál? Otázky všedního rána. A postupem času se více a hlouběji noříme do toho bahna strachu. Dokud se neprozradíme. Tím se vydáváme do rukou nemilosrdného a pravděpodobně nevědoucího nyní již nepřítele. Náš osud je v jeho rukou. A on to ví. A bude si s námi hrát. Jak paradoxní! :-D
Možná moc kecám. Ale mamka tvrdí, že každá správná ženská má mít tajemství. Nemám jich mnoho, ale blog jím zůstává. Nejbližší přátelé vědí, že někde nějaký existuje, ale adresa je jim (doufám) záhadou. A modlím se v to, aby příliš nepátrali. Neboť stop je příliš mnoho a píle přináší ovoce. Internet o mě toho ví až příliš. Vlastně si se mnou hraje... Nebo jsem paranoidní!
btw, Perfektní citace v záhlaví blogu. ;-)

5 Izzy Izzy | Web | 8. července 2012 v 7:48 | Reagovat

Každý má nejaké tajomstvo, ktoré by však malo zostať skryté .. aspoň ja si to tak myslím. Ale tá knižka vyzerá zaujímavo. :)

6 kirma-lee kirma-lee | Web | 8. července 2012 v 9:20 | Reagovat

Přijde mi, že dneska se lidé svěřují s čím dál podivnejma věcma. O tom těhotenství jsem z různých koutů slyšela už několikrát a už tomu ani nemůžu věřit. Krásně jsi to vystihla.

7 Kimberly B. Kimberly B. | E-mail | Web | 8. července 2012 v 14:20 | Reagovat

Tyjo! :-D Díky za pochvalu! Jsem ráda, že se ti líbí, jak píšu. A souhlasím s tebou - objevení mého blogu známými by pro mě znamenalo konec. Nejspíš bych po nějaké době začala jinde, ale blog bych prostě smazala. Moje introvertní čášt. :-D

8 Sherylin Lee Sherylin Lee | E-mail | Web | 8. července 2012 v 16:55 | Reagovat

Mňa napadol film Panna nebo orel, tam vypustila hlavná hrdinka tajomstvo, takú fámu, ktorá byla klamstvom, o pár minút o tom už vedela celá škola a bola za štetku, hoci bola panna. Je to veľmi vtipne spracovaný príbeh o klastve, ktoré narastalo a narastalo. A napokon ona každému pomáhala, ale keď sama potrebovala pomoc, na blízku nebol skoro nikto použiteľný. Ani takzvaná najlepšia priateľka... :( Smutné.

9 Vendy Vendy | Web | 8. července 2012 v 19:31 | Reagovat

Ale to bylo pěkné myšlánkování, takový pelmel o tajemstvích.
Jo, kniha vypadá lákavě. Byla i dobrá? (nemyslím jen nápad, ale i styl, bylo to zajímavé?)

10 Vendy Vendy | Web | 9. července 2012 v 1:03 | Reagovat

Ještě jsem ti chtěla pochválit tu úžasnou zasněženou fotku. Neobvyklý úhel pohledu na sněžení, takový jako ve skutečnosti.
Navíc, sněžení v této době... nesmírně osvěžující. ;-)  :-)

11 magicforever magicforever | Web | 16. července 2012 v 15:18 | Reagovat

Nádherný článok. Ani moji priatelia nevedia o mojom blogu. Bolo bz to príliš divné...Ak im chcem niečo povedať, tak dobrovoľne, nie aby si to museli niekde prečítať. Ten nápad s tajomstvami ma dosť oslovil. Musí to byť dobrá kniha :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama