Nepříjemné, dokonce trochu trapné chvilky

10. července 2012 v 11:46 | Aelis |  Poněkud narušená
Znáte ten pocit, kdy uděláte nebo se vám stane něco opravdu neobvyklého a vy si řeknete: proč zase já? Jestli ano, víte, že v tu chvíli záleží jen na vás, jak celou situaci pojmete. Můžete se s tím vyrovnat a v klidu přejít celou situaci s úsměvem nebo se hluboko uvnitř vztekat jako malé dítě a nadávat každému, kdo kolem vás projde. No, já jsem povětšinou ten druhý případ. Natvrdím, že je to správně, ale někdo tady špatný být musí. Pamatujete si dvojstránku, kterou vždy Bravíčko věnovalo lidem, kteří se chtěli svěřit se svými nepříjemnými či ponižujícími chvilkami. Nechť se tento článek nese v podobném duchu. Dokonce si můžete vybrat jen to, co pro vás nese nejzajímavější název.
Osoba, která má tu čest mít na každém rohu smůlu? Já
Tento článek je nutno brát s nadhledem.


příhoda 1 - klíčenka aneb záchod zase vítězí
Já vím, co vás teď napadá. Té okouzlující slečně, která sedí za počítačem, spadly klíče do záchoda. Nu, tak to se kupodivu nestalo. Vlastně to je celé mnohem jednodušší. Nedávno jsem byla na prohlídce u doktorky a musela jsem se kvůli vyšetření nehorázně nalejvat pitím, popravdě voda v mém těle už pomalu přesahovala limity, a tak když mi paní doktorka řekla, že si můžu odskočit než se mnou něco probere, byla jsem opravdu šťastná - jako dítě, které se těší na cukrátka (skutečně). Klíče k záchodům jsem dostala od milé sestřičky, měly na sobě takovou tu suprovou věc na krk. Nebudu tady popisovat, co přesně jsem na záchodě dělala, protože to pravděpododbně nikoho nezajíma, ale každopádně, když jsem odcházela stalo se něco nečekaného. Zamkla jsem dveře a najednou zjistím, že dlouhá klíčenka se mezi dveřmi zasekla. Co udělá normální člověk? Odemkne, klíče vyndá a znovu zamkne. Co udělám já? Začnu klíče rvát ze dveří, jako kdyby mi za zády hořelo! A výsledek? Ve dveřích něco zlověstně křupne. Příchází zděšení, moje racionální se objevuje na scéně. Snažím se odemknout, ale dveře jsou zaseklé. Rekapitulace této nepříjemné situace: Ta chytrá holka zasekla přívěsek od klíčů ve dveřích, načež rozbila zámek a dveře nejdou otevřít, nezapomínejme ale na to, že stále čeká milá paní doktorka a tím pádem beží čas. Oh, ta chytrá slečna způsobí to, že v lékařském domě vyřadí z provozu záchodky - moc chytré. Někdy by řekl, že osnuje nějaký ďábelský plán. Co dělat? Nervy v kýblu. Asi si umíte představít jak se na mě sestřička tvářila, když jsem jí vysvětlovala, že jsem ve dvěřích zasekla klíč, (HAHA) řekla bych, že si v duchu klepala na hlavi, co za debila to jsem.

příhoda 2 - ,,to musíte zavřít"
Neni nic lepšího, když si utrhnete kus ostudy někde na veřejnosti. Co se ale stane, když se vám něco takového podaří na zkouškách na školu, po které toužíte. Řeknu vám jedno - nevezmou vás (i když to možná nebyl ten pravý důvod). Teď vám hezky vysvětlím, co se přesně stalo. Dělala jsem zkoušky na jednu uměleckou, zrovna jsme si všichni hezky malovali a působily jako děti v mateřské školce, načež jsem se já jako machr, kterej všechno zvládl jako první dobelhala ke kouhotku s myšlenou, že si umyju paletu a štětečky. Otočím kohoutkem a zdá se, že je všechno v normálu, paletu omyju a vrátím ji zpět na lavici. Zavírám kohoutek. Jedno otočení, další otočení, poté protočení. Nic. Voda pořád teče. No dobře, tak znova. Nic. Co to sakra? Lomcuju s kohoutkem, ale nic se neděje. Přibližně po třech minutách mi dochází, že to, co se mi stalo, budu muset zdělit nějakému dohlížejícímu. S pokorným výrazem na tváři se dobelhám k učitele, který nás má na starost a řeknu mu, co se stalo. On se a mě chvilku kouká jako na blázna, pak se usměje a jde zápasit (společně s dalším učitelem) s ďábelským kohoutkem, který získal nadvládu. Přiblížně po minutě voda přestane téct a učitel se na mě otočí se slovy: ,,To musíte zavřít!" No ne asi! Umím si moc dobře představit jak moc se mým chováním pobavili lidé, se kterými jsem soupeřila o místo. Nejspíš měli velmi veselou náladu!

příhoda 3 - povstání z hrobu
Tahle příhoda se kupodivu netýká mě. Ano, budu ztrapňovat svou vlastní krev! Jedná se o něco, co se stalo před pár dny jednomu členovi naší rodiny. Jsme zkrátka badna exotů, jinak už to nedokážu popsat. Té osobě budeme říkat jednoduše R. - tajnosti musí být. R. se jednoho krásného dne rozhodla, že zavolá svému doktorovi a zeptá se ho na nějaké detaily ohledně jednoho vyšetření. Proto zvedla telefon, vyťukala číslo a čekala. Po pár vteřinách telefon zvedl mladší muž, který tvrdil, že je syn dříve zmíněného doktora, podle toho, co říkal, také doktor. No a tak si spolu tak pěkně povídali, načeř R. poprosila muže, se kterým mluvila o to, jestli by se nemohla domluvit s doktorem sama. Načež se muž za telefonem odmlčel a R. zdělil, že jeho otec už je nějakou tu dobu mrtvý. Vtipné, vtipné. Zvláštní druh černého humoru. R. byla zmatená, po tom všem, co muži řekla se zdálo, že vše sedí, dokonce i jméno. Co se ale nestalo? I nějaké to písmeno se může změnit a najednou je jednoho člověka úplně někdo jiný. Asi si umíte představit, jak se člověk cítí, když někomu nevědomky připomíná umrtí milované ososby. No, nepříjemně.

Samozřejmě bych mohla vypotit něco dalšího, zakopávání na schodech, skoro sražení autem (normálně mě pod něj strčila nejlepší kamrádka...) a tak dále. Jsem pošuk. Smiřtě se s tím.
A teď se mi svěřtě! Co nejtrapnějšího vás potkalo?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sasanka Sasanka | Web | 10. července 2012 v 17:49 | Reagovat

Nejtrapnější žážitek mého života? Kupodivu v té chvíli, kdy se to stalo, jsem si trapně nepřipadala, dávejme to za vinu třeba výši alkoholu v krvi. O to trapnější mi to přišlo ráno. Šlo o to, že jsem se s kamarádkou vydala na vesnickou zábavu, kde měl údajně být i jeden její celkem pohledný bývalý spolužák. A tak jsem se nastrojila, namalovala, vlasy jsem si dělala snad hodinu a půl, a to všechno jen abych udělala dojem. Ten jsem tedy udělala pořádný, když jsem se vožrala jako hovado, poblila celý dámský záchody, vylila na baru pití a ještě se tomu smála (zrovna tuhle konkrétní událost znám jen z vyprávění) a ve finále jsem mu řekla, teď doslovně cituji "Víš, že jsem si dneska plánovala, že tě přefiknu?"...
Ráno jsem měla pocit, že by bylo nejlepší změnit si jméno, nejlíp na nějaké rýmované, koupit si blonďatou paruku, přestěhovat se k protinožcům a tvrdit, že jsem napůl Francouzka a napůl Švédka, která přišla z Ghany a hledá lepší živobytí... :D
Tak už to bývá, když člověk pije. Nikdy nepij alkohol. Myslím to vážně. Nikdy. A já si asi půjdu nalejt dvojku bílýho :D

2 Corneille Rouquine Corneille Rouquine | Web | 11. července 2012 v 0:11 | Reagovat

Nesnáším trapasy, bohužel, tomu se člověk nijak nevyhne. A co se týče mě, tak raději tiše a co nejrychleji zdrhám :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama